Slunce a chemicky nejméně změněné meteority vznikly ze stejného mračna, jenže u stříbra si dlouho neodpovídaly. Tým vedený z Uppsalské univerzity přepočítal jeho obsah z týchž dvou spektrálních čar přesnějším modelem a vyšlo mu o 55 % víc, než uváděla dosavadní referenční hodnota. Práce vyšla 17. července 2026 v Astronomy & Astrophysics.
Venuše platila za planetu, která svůj geologický život dávno dožila. Nové trojrozměrné simulace z ETH v Curychu, zveřejněné 24. července 2026 v časopise Nature Geoscience, ale ukazují, že široké vyvýšené okraje některých jejích obřích riftových údolí mohly vzniknout jen tehdy, když se údolí rozevírala – a možná se rozevírají dál.
Evropská jižní observatoř oznámila 22. července, že u hnědého trpaslíka v soustavě CD-35 2722 našla oběžnici o hmotnosti srovnatelné s Jupiterem. Je to podle autorů první věrohodná detekce družice mimo Sluneční soustavu. Jenže na to, co našli, žádné zavedené slovo není: na exoměsíc je těleso moc hmotné a jeho mateřské těleso není planeta.
V soustavě Beta Pictoris, jedné z nejprozkoumanějších na obloze, přibyla třetí obří planeta. Ohlásily ji 15. července dvě nezávislé skupiny v témže čísle časopisu The Astrophysical Journal Letters. Obě přitom mířily na jinou planetu a na tuhle narazily náhodou.
Vozítko Curiosity poslalo z marsovského údolí Valle Grande panoráma, na kterém se do všech stran táhnou polygonální praskliny široké čtyři až osm centimetrů. Menší ostrůvky téhož útvaru mise viděla několikrát, tak rozsáhlé pole nikdy. NASA v oznámení z 29. července píše, že si vznikem není jistá: vedle vyschlého bahna zvažuje i střídání teplot nebo stlačení sedimentu při zasypání.