Curiosity vyfotil na Marsu pole polygonů. Jak vzniklo, NASA zatím neví

NASA zveřejnila 29. července snímky, na kterých vozítko Curiosity zachytilo v marsovském údolí přezdívaném Valle Grande souvislé pole polygonálních prasklin. Jednotlivá políčka měří čtyři až osm centimetrů a dohromady připomínají medovou plástev. Panoráma vzniklo 19. a 20. června, v marsovských dnech číslo 4 930 a 4 931. Podobné útvary vozítko potkalo už dřív, ale jen v malých ostrůvcích; takhle velkou plochu podle agentury nikdy.

Co je na panorámatu vidět

Polygony se podle tiskové zprávy rozbíhají do všech stran až k obzoru, který vozítko vidí, a obtáčejí i boky blízkého kopce přezdívaného Miraflores. Ten je asi šest metrů vysoký a nahoře ho zakrývá silná čepice písku; Curiosity ho vyfotil 11. června. Pro srovnání, jak jiné to bylo dřív: v květnu 2025 popsala planetární geoložka Catherine O'Connell-Cooperová z University of New Brunswick na blogu misie podobné praskliny s hřebínky vysokými kolem centimetru, které se táhly dvacet až třicet metrů, téměř k okraji rozpraskaných struktur u kopce Ghost Mountain. Teď je polygony pokryté všechno, kam kamera dohlédne.

„Očima Curiosity jsme viděli hodně poutavých krajin, ale tohle moře polygonů nám vzalo dech,“ říká v tiskové zprávě vedoucí vědec misie Ashwin Vasavada z Jet Propulsion Laboratory. „Pečlivě jsme změřili jejich tvary a chemii a doufáme, že v datech jsou vodítka, jak ty útvary vznikly.“ (Citace je přeložená z angličtiny.)

Tři vysvětlení, mezi kterými se nerozhodlo

Část polygonů, na které mise v minulosti narazila, vznikla podle NASA jasně jako praskliny ve vysychajícím bahně. K medové plástvi ale může vést víc pochodů a agentura jmenuje další dva: střídání teplého a chladného počasí, a stlačení, které vytlačilo vodu ze sedimentu ve chvíli, kdy byl povrch zasypaný. Který z nich odpovídá poli ve Valle Grande, tisková zpráva neříká. Neuvádí ani měřené složení, jen to, že se změřilo.

Čím se to na místě měřilo

Podrobnosti o měření jsou na blogu misie, který k tomuhle úseku sepsal William Farrand ze Space Science Institute. Plánovači podle něj čekali něco jiného: z družicových snímků vypadal celý pruh světle a z dřívějších pozic vozítka hladce, takže polygony byly překvapení. Dál v pruhu jsou hřebínky mezi políčky víc obroušené.

Vozítko sáhlo na hřebínky i na středy políček spektrometrem APXS, který určuje chemické složení horniny, a mikroskopickou kamerou MAHLI zavěšenou na robotické ruce. Přístroj ChemCam k tomu odpálil laserem tři body: dva na různých hřebínkách a jeden ve středu polygonu. Dělení na hřebínek a střed má důvod: u dřívějšího nálezu se lišilo právě složení hřebínků.

Ve stejném pruhu leží roztroušené tmavé kameny velikosti oblázků až valounů a u nich mise vlastní otázku nezakrývá: není jasné, jestli spadly z vyšších vrstev hory, jsou vyvržené ze vzdálených dopadů mimo kráter Gale, nebo to jsou meteority. U některých dřívějších tmavých kamenů se našel nikl, který je v meteoritech běžný a v marsovských horninách míň. Jeden z těch kamenů, pojmenovaný Cortadera, dostal dávku laseru také.

Proč jsou praskliny v bahně cenné

Polygonální praskliny nejsou jen ozdoba krajiny. V srpnu 2023 vyšla v Nature práce, ve které tým vedený W. Rapinem popsal v kráteru Gale centimetrové polygonální hřebínky obohacené o sulfáty a spojené ve tvaru písmene Y. Podle abstraktu zaznamenávají praskliny ve svěžím bahně, které vznikly opakovanými cykly vlhka a suchosti pravidelné intenzity. Autoři z toho vyvozují trvalé, cyklické, možná sezonní podnebí na rané planetě, ne jen občasnou vodu po dopadu nebo výbuchu vulkánu. Přidávají k tomu, že střídání vlhka a suchosti pomáhá takzvané prebiotické polymerizaci, tedy spojování jednodušších molekul do delších řetězců, které předchází vzniku života.

Šlo ale o nález popsaný v roce 2023, tedy z dřívějšího úseku cesty vozítka. Tisková zpráva z 29. července nikde netvrdí, že nové pole je totéž, a tvar spojů, který byl v té práci klíčový, u něj neuvádí.

Kde se zdroje rozcházejí

Britský The Register, který o nálezu psal 30. července, píše, že vědci jsou si docela jistí vysycháním a praskáním bahna, a s nadsázkou k tomu vylučuje obří kosmické včely. Tisková zpráva NASA je opatrnější a mluví o třech možnostech bez favorita. Server dál uvádí, že vozítko na Marsu ujelo asi 35 kilometrů a běží už páté prodloužení misie; ani jedno z těch dvou čísel v oznámení agentury není.

Co bude dál

Podle blogu měl rover z pruhu s polygony pokračovat do dalšího pásu, který je na družicových snímcích tmavší a hrubší. Data z APXS a ChemCamu, kvůli kterým se u polygonů zastavil, agentura zatím nezveřejnila; z tiskové zprávy plyne jen to, že měření proběhlo a mise doufá ve vodítko. Curiosity přistál na Marsu 5. srpna 2012 a od roku 2014 stoupá na horu Mount Sharp, která je pět kilometrů vysoká. Pole polygonů je tedy nález ze čtrnáctého roku jeho práce.

Zdroje

• NASA's Curiosity Mars Rover Discovers Field of Honeycomb Textures, Jet Propulsion Laboratory, 29. července 2026
• Curiosity Blog, Sols 4934-4940: In the Land of the Polygons, William Farrand, Space Science Institute, 1. července 2026
• Sols 4529-4531: Honeycombs and Waffles… on Mars!, Catherine O'Connell-Cooper, University of New Brunswick, 6. května 2025
• Rapin, W. a kol.: Sustained wet–dry cycling on early Mars, Nature 620, 299–302, 9. srpna 2023
• Curiosity rover spots field of giant honeycomb on Mars – but no giant space bees, The Register, 30. července 2026