Doména může v DNS oznámit, že je na prodej. IETF to vydal jako konvenci, ne normu

Doména, kterou najdete ve whois jako registrovanou, nemusí být nedostupná. Klidně ji někdo drží jen proto, aby ji prodal, jenže zájemce se to nemá jak dozvědět: uvidí, že je zabraná, a jde hledat jinam. Právě na tohle vyšel koncem července dokument RFC 10023, který popisuje, jak držitel v DNS vyvěsí digitální ceduli „na prodej“.

Napsal ho Marco Davids z laboratoře SIDN Labs, tedy z organizace, která spravuje nizozemskou doménu .nl. Dokument prošel běžným kolečkem IETF včetně veřejného připomínkování a schválení řídicí skupinou IESG, ale není to norma: v hlavičce má kategorii Informational a sám o sobě říká, že popisuje provozní zvyklost a nevyžaduje změnu žádného protokolu. Cesta k němu byla dlouhá. První verze návrhu je z 22. prosince 2022 a než se z ní stalo RFC, dopracoval ji autor do jednadvacáté verze; hlavička hotového dokumentu uvádí červenec 2026 a záznam v Datatrackeru 30. července.

Jak ta cedule vypadá

Držitel přidá do zóny textový záznam pod jménem _for-sale. Podtržítko na začátku není libovůle, ale zavedený způsob, jak si služby v DNS vyhrazují jméno, aby se nesrazily s běžnou doménou; IANA vede jejich seznam a _for-sale do něj přibylo vedle jmen jako _dmarc nebo _acme-challenge.

Obsah záznamu musí začínat značkou verze a za ní smí následovat právě jedna dvojice tag=hodnota:

_for-sale IN TXT "v=FORSALE1;furi=https://example.com/fs?d=eHl6"

Tagy jsou čtyři a každý cílí na jiného čtenáře. ftxt= nese volný text pro člověka, furi= odkaz nebo kontakt (dokument připouští jen schémata http, https, mailto a tel), fval= požadovanou cenu ve tvaru měny velkými písmeny a částky, a fcod= kód, kterému rozumí jen strany, které se na jeho významu předem domluvily. U ceny se doporučují třípísmenné kódy podle ISO 4217, ale zápis počítá i s kryptoměnami: mezi příklady v dokumentu stojí vedle fval=USD750 také fval=BTC0.000010.

Do jednoho záznamu patří nanejvýš jedna taková dvojice, samotných záznamů ale může být v sadě víc a každý zájemce si vybere ten, který umí zpracovat. Registr sáhne po kódu, člověk po telefonu:

_for-sale IN TXT "v=FORSALE1;furi=https://fs.example.com/"
          IN TXT "v=FORSALE1;ftxt=This domain name is for sale"
          IN TXT "v=FORSALE1;fval=EUR500"

Volný text i kód smí mít 1 až 239 oktetů a celý záznam se musí vejít do jediného textového řetězce o 255 oktetech, aby se při čtení nemusel skládat z kousků. Doba platnosti záznamu se doporučuje nastavit na hodinu nebo méně: čím delší, tím větší riziko, že se zájemci ukáže cena, která už neplatí.

Proč to vzniklo

Motivaci popsal Davids v blogu SIDN Labs z 28. října 2025 přirovnáním k ojetým autům. Většina lidí ojeté auto prodá, kdežto nechtěnou doménu drtivá většina držitelů prostě nechá propadnout. Konce registrací hlídají specializované firmy, takzvaní domaineři, kteří dobrá jména po expiraci zachytí, postaví je na svůj virtuální plac s cenovkou a původnímu držiteli z prodeje nepřijde nic. Té praxi se říká drop catching.

Podle SIDN je na tom nejhorší, že se nabídka a poptávka minou. Zájemce se zeptá ve whois, uvidí „registrováno“, spokojí se s druhou volbou a nikdy se nedozví, že o jeho první volbu se dalo běžně smlouvat. Záznam v DNS je proti tomu levné řešení: dá se zapnout a vypnout kdykoli, funguje i u domény, která se pořád používá, a nikdo kvůli němu nemusí sahat do registračního systému.

Co konvence nedovolí

Zajímavější než seznam možností jsou hranice. Celou doménu nejvyššího úrovně nabídnout jedním záznamem nejde, protože zástupný znak v DNS platí jen jako samostatné jméno na začátku zápisu a řetězec _for-sale.*.example. tím pádem není platný. Pod infrastrukturní doménou .arpa musí čtecí programy takový záznam ignorovat úplně, aby se nedal číst jako nabídka prodeje rozsahu IP adres nebo telefonních čísel. Zvláštní domény typu .onion nebo .alt jsou mimo rozsah dokumentu.

Ošetřený je i případ, kdy je značka verze na místě, ale zbytek chybí nebo je nesmyslný. Pak má program předpokládat, že doména na prodej je, a kontakt si dohledat postaru ve whois nebo přes RDAP. Naopak text bez značky verze se za platnou ceduli považovat nesmí. A vyvěšená cedule nikoho k ničemu nezavazuje: dokument výslovně píše, že mohla vzniknout omylem nebo že si to držitel rozmyslel.

Rizika, která dokument vypisuje sám

Oddíly o bezpečnosti a soukromí se čtou jako výčet toho, co se pokazí, až si obsah cizí zóny někdo vystaví na vlastní web. Do textového záznamu se dá napsat cokoli, takže bez důkladné kontroly vstupu hrozí injektáž skriptu nebo SQL dotazu a záměna znaků, které vypadají stejně. Ukázka v příloze to nezastírá a jako platný, byť škodlivý obsah uvádí přímo ftxt=<script>...</script>.

Odkaz z cizí domény se podle dokumentu nesmí otevírat automaticky, uživatel to musí napřed potvrdit. U ceny se doporučuje připsat, že je orientační, a nenakupovat podle ní bez lidského zásahu. Dokument počítá i s tím, že cedule bude sloužit jako návnada k návštěvě webu bez skutečného úmyslu prodávat.

Druhá strana mince je soukromí. Cedule je veřejný signál, že chce držitel prodat, a kdo do ní napíše e-mail nebo telefon, může počítat s tím, že si je někdo sesbírá.

Kde to už běží

Nejdál je nizozemský registr. SIDN podle svého blogu provozuje pilot ve spolupráci s registrátory už několik let, byť na starší verzi návrhu. Zapojený registrátor dá do systému registru adresu své prodejní stránky, dostane na ni jednorázový kód a ten se pak vkládá do záznamu fcod= jednotlivých domén. Kdo si potom na stránce registru ověří doménu, uvidí místo strohého „registrováno“ zelené tlačítko a proklik na prodejní stránku. Software pro verzi, kterou blog popisuje, byl podle něj tehdy hotový, ale SIDN ho držel zpátky, dokud nebude jisté, že se dokument už nebude měnit.

Že je celá věc čerstvá, jde poznat i z registru IANA. U položky _for-sale v něm k 31. červenci stále stojí odkaz na jedenadvacátou verzi návrhu, ne na číslo 10023, které vydaný dokument dostal. Je to běžné zpoždění a samo se srovná, ale dobře ukazuje, ve které fázi tahle konvence je: dokument je venku, ostatní kolem něj teprve dobíhá.

Podle nás bude o užitečnosti rozhodovat něco úplně jiného než text dokumentu, totiž jestli se čtení cedule naučí vyhledávací nástroje registrátorů. Zapsat záznam do zóny zvládne držitel domény sám za minutu, ale kdyby ho nikdo nečetl, mluví do prázdna. Podobně jako u červencového doporučení IETF k automatickému DNSSEC platí, že samotné vydání dokumentu nic nezapíná.

Zdroje: RFC 10023 na rfc-editor.org, historie návrhu draft-davids-forsalereg v IETF Datatrackeru, registr podtržítkových jmen v DNS u IANA a blog SIDN Labs o pilotu pro .nl.