NASA rozdala 18 grantů na rané kosmické koncepty. Druhou fázi letos nevypsala žádnou
Program NIAC vybral osmnáct nápadů, které dostanou dohromady 3,2 milionu dolarů a devět měsíců na to, aby ukázaly, že nejsou nesmysl. Je mezi nimi roj deseti tisíc družic do prstenců Saturnu i mrak prachu, který má stínit Slunce. V seznamu ale chybí druhá a třetí fáze – kromě prvního ročníku obnoveného programu v roce 2011 se to nestalo nikdy.
NASA vyhlásila 29. července osmnáct nových grantů programu NIAC, který platí rané studie kosmických nápadů. Dohromady jde o 3,2 milionu dolarů, každý projekt dostane až 175 tisíc a devět měsíců.
Zajímavější než to, co v seznamu je, je ale to, co v něm chybí. NIAC má tři fáze: první ověřuje, jestli nápad vůbec drží pohromadě, druhá ho rozpracuje do podoby mise, třetí ho má předat někomu, kdo ho postaví. Letos NASA vypsala jen tu první.
Roj, který si může dovolit ztráty
Nejnázornější z vybraných konceptů je návrh Michaela Rubensteina z Northwestern University. Chce do prstenců Saturnu poslat zhruba deset tisíc femtosatelitů a měřit mezi nimi složení prstenců, hustotu atmosféry a magnetické pole.
Důvod, proč to má smysl, popisuje stránka konceptu jednou větou: průzkum prstenců přímo na místě jedinou velkou sondou, jako byla Cassini, by nesl „nepřijatelně vysoké riziko selhání mise kvůli srážkám s částicemi“ (přeloženo). Rozprostřená mise si naopak může dovolit, že jí velká část družic zanikne, a měření tím neskončí.
Vedle toho jsou v seznamu vznášející se roboti pro průzkum lávových tunelů pod povrchem Měsíce, radioizotopový ohřev skafandrů na čtrnáctidenní lunární noc, otužování přístrojů pro delší mise na Venuši, odběr vzorků z prstenců Saturnu, Uranu a Neptunu, nebo pokus zmapovat kontinenty na exoplanetách optickou interferometrií.
Část projektů míří dál než za sluneční soustavu: napájení mezihvězdné sondy radioizotopovým zdrojem, pozorování fotonových prstenců kolem černých děr nebo měření gravitačních vln nízkých frekvencí kvůli otázce, jak vznikaly galaxie. Dva se naopak dívají zpátky k Zemi – jeden na sledování odpadu na oběžné dráze, druhý je DimSun.
Prach, který má stínit Slunce
Nápad s nejvyšší cenovkou se jmenuje DimSun a pochází od Saptarshiho Bandyopadhyaye z Jet Propulsion Laboratory. Do bodu L1 mezi Zemí a Sluncem má umístit řízený mrak prachu z dutých kuliček o poloměru 0,3 mikrometru a snížit tím množství slunečního záření dopadajícího na Zemi o 1,16 procenta.
Starší návrh podobného mraku počítal s tím, že se rozpadne a musí se každých sto dní doplňovat. Novinka podle popisu projektu spočívá v tom, že mrak drží pohromadě odpudivými silami z několika sond – a když se sondy vypnou, mrak se do sta dní sám rozptýlí.
Cenu autor odhaduje na 134 miliard dolarů jednorázově, v čísle je započtená 43procentní rezerva. Pro srovnání: celý rozpočet NASA na rok 2026 je 24,4 miliardy dolarů. Že je DimSun nejúčinnější a nejdostupnější ze všech existujících geoinženýrských přístupů, tvrdí popis projektu – je to tedy tvrzení navrhovatele v žádosti o grant, ne posudek NASA.
Druhá a třetí fáze v seznamu nejsou
Přehled financovaných studií NIAC vede ročníky od roku 2011 a u každého uvádí, které fáze obsahuje. Loňský ročník 2025 má sedmnáct projektů první fáze a sedm druhé. Druhou fázi má každý ročník od roku 2012 dál; třetí přibyla jen v některých, naposledy v roce 2024.
Ročník 2026 má osmnáct položek a všechny nesou označení Phase I. Kromě roku 2011, tedy prvního ročníku obnoveného programu, kdy navazovat ještě nebylo na co, se to nestalo nikdy.
Rozdíl není kosmetický. První fáze je devítiměsíční prověrka za 175 tisíc dolarů; teprve druhá dává čas a peníze na to, aby z nápadu vzniklo něco, co se dá někomu předat. Podle zprávy z roku 2020 byla druhá fáze dvouletá a dostávala 500 tisíc dolarů, třetí dva miliony. Novější sazby NASA na stránkách programu neuvádí. První fáze tehdy vycházela na 125 tisíc, takže sama o sobě za šest let podražila zhruba o čtyřicet procent.
Proč letos navazující studie chybí, NASA nikde nevysvětluje – v tiskové zprávě ani na stránkách programu o tom není zmínka. Jestli je vypíše později, se odnikud nedozvíte; seznam k 31. červenci 2026 vypadá tak, jak je popsaný výš.
Oznámení přišlo o půl roku později
Druhá změna je v načasování. Výběr pro rok 2025 NASA zveřejnila 10. ledna 2025, výběr pro rok 2024 nesl datum 4. ledna 2024. Letošní seznam je datovaný 21. července a tisková zpráva k němu vyšla 29. července – tedy víc než půl roku po termínu, na který byli žadatelé zvyklí.
Co z NIAC vzejde
Program vznikl v roce 1998 jako NASA Institute for Advanced Concepts, v roce 2007 ho NASA zavřela a v roce 2011 obnovila pod dnešním jménem NASA Innovative Advanced Concepts. Financuje nápady, které by se běžným grantem neuživily, protože jsou příliš rané.
Kolik z nich se někam dostane, je vidět na třetí fázi. Když ji v roce 2020 dostal projekt na zobrazení exoplanet přes gravitační čočku Slunce, tehdejší programový ředitel Jason Derleth to komentoval slovy, že jde teprve o třetí studii vybranou do třetí fáze v historii programu.
NASA k tomu v obou zprávách píše totéž: jsou to studie raných konceptů, ne oficiální mise. Letošní zpráva to opakuje hned ve třetím odstavci.
Zdroje
- NASA: NASA Awards 2026 Innovative Technology Concepts (29. 7. 2026)
- NASA: NIAC 2026 Selections (21. 7. 2026)
- NASA: NIAC Funded Studies – přehled ročníků a fází
- Leonard David: NASA Innovative Advanced Concepts – New Award Winners (29. 7. 2026)
- Wikipedie: NASA Institute for Advanced Concepts – historie programu